úterý 1. prosince 2009

Hlad

..už si nevzpomínám, kdy jsem měl opravdický hlad. Snad jednou ve škole v přírodě, kdy jsem nestih večeři a já v 9 večer žužlal kůrku od chleba s tím, že nic lepšího jsem ještě nejedl. Neumím si to představit mít hlad. Možná to je chyba systému nebo nás, nebo jen máme štěstí, že jsme se narodily na té správné polokouli. Teď si myslím, že bych s tím něco měl dělat, sice ještě nevím co, ale něco najdu. Protože tyto fakta a čísla stojí za zamyšlení:

Hlad ve světě

* Hlad a chudoba si každý den vyžádají 25 tisíc lidských životů;
* 852 milionů lidí trpí nedostatkem jídla – to je více než celá populace Spojených států, Kanady a Evropské unie dohromady;
* Hlad a podvýživa jsou největším zdravotním rizikem, na jejich následky umírá více lidí než na AIDS, malárii a tuberkulózu dohromady;
* Chudí utratí za jídlo přes 70 procent svých příjmů. Průměrná americká rodina něco přes deset procent;
* Jedním z rozvojových cílů tisíciletí je snížení počtu hladovějících na polovinu.

Hlad a děti

* Každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě;
* Každý rok se narodí 17 milionů dětí s podváhou, protože jejich matky trpí podvýživou;
* Hladovým dětem je možné poskytnout celodenní jídlo ve škole pouze za přibližně 19 amerických centů (4,50 Kč);
* V Africe je osmkrát vyšší dětská úmrtnost než v Evropě. Hlavním důvodem je podvýživa;
* Na následky hladu a podvýživy umírá každoročně šest milionů dětí mladších pěti let. Ve Francii a Itálii žije 6,2 milionu dětí stejného věku.

Finanční pomoc

* Ve vyspělých zemích činí denní výdaje na jídlo v průměru deset dolarů (210 Kč). Příděly potravin Světového potravinového programu (WFP) na osobu a den jsou stanoveny na 29 centů (přibližně 6,50 Kč);
* Pouhá týdenní dávka celkových dotací na zemědělství ve vyspělých zemích by stačila pokrýt veškeré náklady potřebné na celosvětovou potravinovou pomoc;

a jedna citace ohledně dotací:

Zcela zásadní vliv mají také ochranářská opatření všeho druhu, zejména pak cla na obchod se zemědělskými surovinami a potravinami mezi jednotlivými ekonomickými světovými teritorii. Kdyby se například EU nechránila proti dovozům třtinového cukru z jižní Ameriky clem ve výši 285!!! procent, mohli by spotřebitelé v Evropě kupovat kilo cukru za desetikorunu. Jenže to by znamenalo kolaps evropského cukrovarnictví, takže je třeba politickým rozhodnutím evropské pěstitele cukrovky ochránit. Příkladů je celá řada, včetně banánové bitvy, která ovšem zakládá nespravedlnosti i mezi samotnými členskými státy EU, protože někdo banány bez cla dovézt může, jiný je musí nakupovat zatížené clem ve výši zhruba 5 000 korun za tunu.

a zde pár odkazů: článek www.reflex.cz , www.ekolist.cz, www.blisty.cz, www.respekt.cz

fotografie: Jan Šibík
Okomentovat