..kdy se Vám stane naposled, že potkáte básnířku, teď nemyslím tu od Nohavici s kamínky na kotníky, ale holku co posílá slůvka do éteru pro radost všem ostatním. Já osobně jsem z ní byl lehce vykolejenej, ale brzy jsem pochopil, že ona cítí a žije tak jak píše...tak tady je kousek něco z ní :
o sirobě
mám ráda podzim
mé duby jsou krásně barevné
a když zaprší
cosi se ve mně hne
a tiše hlavu skloní
v té chvíli podzim
jak zmoklý koník
stočil nozdry k senu
a ve mně:
cesty do Naardenu
..pokud ji budete chtít najít určitě se Vám to povede (www.literra.cz)
1 komentář:
Pěkná báseň. A to jsem při tom poezií úplně neposkvrněnej :-)
Okomentovat