Sice přicházím s křížkem po funuse, ale knihovna chce vrátit jednu knížku, co mám vypůjčenou a tak si ten recept musím opsat. Musím říct, že leta letoucí se snažím umbramborovat, ten pravý rodinný salát k vánočnímu stolu. Naši do něj přidávali Moravanku, tak někdy pálil, jako čert a jindy byl zas nakyslej (promiň mamkoa taťko, pořád mi samozřejmě moc chutná) a alespoň dvě tuny majonézy.
Pak jsem poznal salát z Moravy, kde se majonéza nedává vůbec, ale zas je tam vařená zelenina, další salát u nás byl několik let s kombinací vařené zeleniny a majonézy. Ovšem salát, který by byl jedinečný pro moji rodinu, mi chyběl.
O to větší radost jsem měl, když jsem v knížce od Vendy Vrbatové "Jak se vařilo a žilo u Čapků" objevil mimo jiné i pravý český,vánoční a slavnostní, úplně vynikající, jemný, bramborový salát. Jednak se mi líbilo, že ho dlabal i Karel Čapek, kterého si pro jeho humanitu a lidství, nesmírně vážím, a za druhé, že v salátu byl použit jeden fígl, který jsem do té doby neznal.
Jak už můžete sledovat, ještě jsme nevzali vařečku do ruky a už na něj máme chuť...8-). Jen tak na okraj, než přejdu k tomu bramborovému zázraku, pořádné jídlo by mělo mít svůj příběh a vyprávět o receptu, který jste objevili v zapomenuté kuchařce pana Čapka, je sakra dobrá story:
1000 g brambor (typ A, chuťově dobré, nerozvařující se brambory, to je důležité!)
250 g majonézy (může být Hellmans, nebo výbornou prodávají v lahůdkách u Zlatého kříže v Praze - váženou do kelímku)
1 malý celer,
4 střední mrkve,
4 střední kyselé okurky ( ověřené jsou jak Hamé, tak Znojemské)
1 cibule,
2 dl láku od okurek,
pepř, popř. sůl.
Brambory, celer a mrkve uvaříme den předem. Druhý den studené brambory oloupeme a spolu se zeleninou nakrájíme na drobné kostičky. Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a oloupané (já je neloupal) okurky rovněž na jemné kousíčky.
Cibuli pak svaříme v okurkovém láku a necháme vychladit. ( fígl, všech fíglů, jak se zbavit palčivosti cibule, ale ponechat v salátu cibulovou chuť, je to daleko lepší než blanšírování). Do mísy, ve které budeme salát připravovat, dáme kostičky celeru, mrkve, okurek a promícháme s majolkou. Na tento základ pak střídavě dáváme vrstvu brambor, které osolíme ( opatrně, Hellmans je dost slaná!! , já nesolil) a polijeme lžící s lákem až do úplného spotřebování surovin. (doporučuji tento postup dodržet, majolku zamíchat do zeleniny, pak vrstvu brambor, přelít lákem, zase vrstva zeleniny, majolka, brambory, lák, zelenina......). Pak vše pomalu a důkladně promícháme dohromady a dáme na několik hodin uležet do chladu. Jak píše originál kuchařka: "když dodržíte přesně tento postup, získáte velmi dobrý a jemně chutnající bramborový salát, vhodný nejen jako příloha k řízkům, ale též k smaženým rybám, do studené kuchyně apod."
A co já? Jak jsem dopadl? Vše jsem dodržel, kuchařce pana Čapka několikrát poklonil a ujistil se, že na něco tak vyjímečně dobrého budu dělat už každé Vánoce. I když ,jestli von ten Masaryk, nebyl ještě větší gurmán? 8-)
PS: salát s příběhem, nadchl moje rodiče, tetu, ségru, pantátu, paňmaminku, bráchu M. a spoustu dalších lidí a po přečtení tisícerých děkovných dopisů, neustále oceňuji jeho lehkost a jemnou chuť!
PS. pokud chcete uvést, jak to doma děláte vy, stačí připojit komentář.
PS2: Vypadá to, že ho udělám i na Velikonoce 8-)
..jen jsem chtěl říct, že se dívám na itala v kuchyni, www.sitalemvkuchyni.cz/ a vaří stejně jako já , tzn. s radostí! 8-))
Tuto touhu splní pouze vařené (může být ovšem i pečené) koleno. Postup je jednoduchý. V Globusu, nebo kdekoliv jinde v řeznictví, zakoupím pořádný vepřový koleno. V tomto případě je už vyuzené, takže výtečná chuť je už předem zajištěna. Koleno se pak opláchne vodou a dá vařit do velkého hrnce, společně s bobkovým listem, pepřem a pár zrnek nového koření. Pak stačí na koleno zapomenout, neboť vaření trvá klidně i dvě hoďky. Nedočkavci už po hodině mohou ochutnávat, ale já ho mám raději pěkně měkké. Po vyndání z vody stačí naservírovat na prkénko a začít hodovat. Já ještě z vývaru udělal zelňačku.
(pozor stáhnout plamen). Do této směsi dáme 1,5 lžíce hladké mouky, trochu orestujeme a potom zalijeme studeným vývarem z z kolena (0,5 l) nebo vodou. Zamícháme a vše přilijeme do hrnce, kde se vařilo koleno. Přidáme překrájené kysané zelí (já ho proplachuji, aby nebylo tak kyselé), kuličky nového koření, pepře, bobkový list, já přidávám i na kostičky nakrájené brambory (někdo je vaří zvlášť). Vaříme dokud není zelí a brambory měkké, pak přidáme nakrájenou klobásku (uzeninu) a povaříme ještě tak 5 minut. Do polévky dáme kousky masa z kolena a můžeme podávat. Kysanou smetanu dávám až do polévky na talířích. S chlebem je to fantastická záležitost. Dobrou chuť!
Název proslulého salátu z francouzského Azurového pobřeží se vyslovuje [nykoaz]. Kromě zeleniny v něm musí být natvrdo vařená vejce a tuňák. Nejlíp chutná stylově s bílou francouzskou bagetou, ovšem existuje i verze italská, jak ji dělá Jamie Oliver. Tak tu Vám prozradím příště. 
