Grafika

Tyto odkazy jsou pouze pro mne, je to jednodušší než to někam kopírovat, ale můžete se mrknout samozřejmě také:
http://www.designportal.cz
http://www.underconsideration.com/brandnew/
http://www.colourlovers.com/

Jiný pohled

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být.
Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není.
Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady.
Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl!
Běhat se nedá.
A jíst pusou, to je úplně směšné!
Živí nás přece pupeční šňůra.
Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude.
Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil.
Porodem prostě život končí.
A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.
- No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Mámu?
Ty věříš na mámu?
A kde má podle tebe být?
- No přece všude kolem nás!
V ní a díky ní žijeme.
Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím!
Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět.
- Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…

Filmové okénko

Ford Gran Torino se vyráběl v letech 1972 až 1976, je to klasická americky široká pixla s osmiválcovým motorem o objemu 5 až 7 litrů a opravdu nevím kolik žere.....mě osobně moc nebere, ale film se stejným názvem a režií Clinta Eastwooda mě totálně dostal. Film má převysoké hodnocení na ČSFD (92%) , ale jak jsem zjistil, recenzenti mají někdy pochybný vkus a nechávají se strhnout ostatníma. Zkusím tedy nebýt sentimentální a jen naznačit, čím mě film "Gran Torino" zaujal. Tak za prvé herectví Clinta Eastwooda, jeho stáří jsem mu věřil, každý jeho těžký a pomalý pohyb, jeho kašlání, flusání, kouření a pití piva, jeho rasistické hlášky, nadávky a hlavně jeho znechucený pohled. Jeho grimasa vyjadřovala pohrdání se vším na co se podíval a přesně tak si představuju zapšklého a omezeného prďolu. Ovšem na druhou stranu ( a je to stejný mechanismus, jako třeba ve filmu Million dollar baby) má tento chlápek v sobě cosi ryzího a přesně stanovené chápaní pravdy a lži, spravedlnosti a odplaty a také velké srdce.
Přes líně se odvíjející děj, máme možnost vidět Eastwoodovu proměnu, která jakoby čekala na svůj čas a musela jednou přijít. Film je velice jednoduchý, ale o to dramaticky silný a uvěřitelný. Aneb oko za oko, zub za zub prostě nejde dělat donekonečna a jsem rád, že i hlavní hrdina v samém závěru filmu "nezklame".
Další recenze jsou třeba zde Marek´s blog nebo na serveru Aktuálně.

Krize

Včera jsem dostal mailem pěkný spam, ale zjistil jse, že ho klidně pošlu dál a dokonce ho zveřejním na svém blogu. Tak radikální názory od ekonoma, jsem totiž už dlouho nečetl. A kdože mě to zaujal? Ekonom Tomáš Sedláček, který se vými názory i vizáží byl roku 2006 na americké univerzitě Yale vybrán mezi pět nejnadanějších mladých ekonomů světa. Mimo jiné je členem NERVU. Veškeré články najdete na www.ihned.cz a já jen vybírám pár názorů:

• Makáme od rána do večera v práci, kterou nemáme rádi, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme. To je citát z Klubu rváčů.
• My jsme uspokojení z konzumu vytěžili do mrtě, tam už není ani kapka. Jít v tom dál, to je, jako bychom chtěli nacpanému člověku udělat radost tím, že mu nacpeme ještě jeden steak do pusy. Přitom si jenom potřebuje odpočinout. Trpíme nedostatkem dostatku. Všechno máme, po ničem netoužíme. A kde umře touha, umře i naplnění.
  
• Pokud se máme skutečně vyléčit z krize, tak to chce celospolečenskou změnu. Přestat se přecpávat.
• Pokud chcete, aby vám chutnalo jídlo, musíte mít hlad. Jenže naše společnost řeší problémy sytých. Jak pohostíte sytého? Vymýšlíte drahá jídla z nudy, kančí na dančím a tak...
• Bavíme-li se jen o Česku, tak za posledních dvacet let jsme nepředstavitelně zbohatli a nezabije nás ani mírný pokles. Kdo si v roce 1989 uměl představit, že pojedeme do Německa nebo do Skandinávie, aniž bychom s sebou museli vézt batoh plný konzerv? Že půjdeme na Západě do restaurace, že nebude problém lyžovat v Rakousku? A přitom bude lidem zatěžko platit třicet korun u doktora.

To byla doba, než na to někdo přišel...tejden vám to už melduju, že jsme bohatí a nic nepotřebujem..8-).....ano ve srovnání s fotkama lidiček z Etiopie, které jsem zveřejnil včera, jsme opravdu bohatí, jsme ale opravdu štastní?

Jiný svět

Letem světem se mrkneme do Etiopie, kde kanaďan Joel L. nafotil nádherné snímky. Odkaz na galerii je trochu uschován na jeho stránkách www.joeyl.com, kde zvolte PERSONAL a ABYSSINIA, prohlížení je jednoduché. DOle se generují malé náhledy fotek, nebo můžete použít šipky doleva, doprava přímo u fotek, které se objeví po najetí na velkou fotku. Až se nabažíte Etiopií, mrkněte i na ostatní fotky v jeho PERSONAL galerii. Mně osobně se líbili fotky "Svatých můžů" . /PERSONAL/HOLY MEN

Pixel

Zkusili jste někdy kreslit v PC pixel po pixelu? Já ano. Jedna ikonka půl dne. Tak pokud chcete vidět největší obrázek, který jsem shlédl, odkaz je zde....www.lovepixel.idw.tw

Zde jen malá ochutnávka, detaily mne fascinují.

jak se žije....

Nemyslím teď na Čechy, ale třeba na Taiwan. Díky globalizaci, už vím, že pan Jason Huang vystudoval universitu, pracuje v reklamní agentuře, kde má na starosti reklamu pro Carrefour, má dvě děti, bydlí v Taipei na Taiwanu, služebně cestuje a manželka se jmenuje Alishan. Ale možná je to všechno úplně jinak 8-)
Můžete se mrknout: fotky pana Jasona jsou na Flickru a komentáře si přeložíte pomocí překladače v Googlu.

Tak třeba tento znak 哦 znamená slůvko "oh" a jestlipak víte u jaké fotky jsem ho našel 8-)